Vzpomínky mého života hoří jako vysušený pergamen. Zapomínám, co se stalo před minutou, vyplouvají obrazy staré třicet let. Chodím dávnou minulostí bez kotvy v bezprostředním Teď. Mám před očima svůj křest v bazénu. Podobá se to snu, který se zdá k ránu. Tak živý, ale brzy přijde probuzení. Nevím, jak bude vypadat. Co je iluze a co realita? Jednosměrný vlak mne veze zpustošenou krajinou. Těží se tu černé uhlí v povrchových dolech paměti. Od moře studená bríza. Dálky lákají mne, ale je to jenom fata morgána. Zbývá jen pár minut do svítání.