
Mám srdce vystřelené z pouti. Mezi černou a bílou mísí se v něm celé spektrum. Však jak mám cítit, když je papírové? V paprscích vyčtu, kde zbývá prázdné místo. Co je třeba spojit. Jak marioneta vlastních zákrut se odpoutávám ze šustivých nití. Pokračuji dál gepardími skoky. Na obloze zavěšené nové srdce. Oči doširoka otevřené.