Hledí
Krize – pohřebiště básníků. Jako listí ze stromů padají jeden po druhém. Prodej vázne, čtenářům se dech už krátí. Váhy naklání se. Ovšem jednou vrátí se to teplé poetické jaro. Stačí ochutnat vzduch. Ale gilotina času je vždy připravená setnout hlavy. Chráněný druh – přímé hledí. Na zdech citadely světélkují verše křídou. A srdce poetů zatím bijí. Závan křídel.