Vojsko
Když se dívám do zrcadla, vidím unavenou psí tvář. Ale v nitru plamen všechno spaluje. To radost proudí mými tunely. Protože nemoc ustupuje – vojsko, které prohrálo. Kohout na kostele bude se otáčet do zrezavění. Ale Psychi se mnou sdílí záři úspěchu. Ne však jeho vlastní silou. Sám jsem musel hledat živý pramen. Přitom příkré kaňony jsem prošel. Tady stojím, mezi kmeny paměti. Vše zapsáno v knize, léčebna ušetřila lůžko. Duch se vznáší nad vodami nadvědomí.