Bezdomovci žijí v tlupách. Obrněni proti mravenčení policie. Mají vlastní jazyk plný smysluplných gest. I nepsané zákony, tvrdé jako žula. Naloženi ve víně jak hrušky v lahvích. Procházejí světem bez obojku. Možná našlo by se lepší vrakoviště. Ale oni už si zvykli na brlohy. Občas od někoho cigaretu. Mají strach se vrátit. Přesto někdy pro ně vyjde slunce. Ze záchranné sítě. Přání a zkušenosti přinesou si s sebou. Do nového dne, s cejchem nebo bez.