Završení
Za obzorem prý rostou květy nebývalé krásy. Jdu tedy za nimi, však linka horizontu je stále stejně daleko. Unavený uléhám do lůna trav. Usínám na půl dne, ve snech míhají se tunelové vize. Probouzím se a květina u hlavy mě vítá modře. Voním k ní jak trosečník. Pozoruji reliéf. A přináším jí trochu vody z potoka. Až odkvete, hodím zase batoh na záda. Ale teď má cesta otevírá gambit završení. Na úrovni překonání hranice.