Sýček
Sova pálená o půlnoci volá z lesa moje jméno. Všude tma, jen já se nebojím. Tunel zkoušku čeká. Vyhýbám se pastičkám. Jsem srozuměn s linkou dráhy osudu. Schovaný v kolejišti čekám na poslední vlak. Srdce bije jako pumpa na dně studny. Naberu si džberem s kolovratem trochu rtuti. Je těžká, ale já mám lehké jho. Vzácné chvilky štěstí potvrzují směr. A pozdní znamení otvírají bránu. Dveřník vyvažuje kroky. Z hvozdu už můj sýček houká.