Nikdo nezná moje pravé jméno. Ani já sám. Vyklouzlo mi z ruky jako zlatý valoun. Spadlo do nádrže a proud je odnesl. Tak jsem bezejmenný, nijak mi to nevadí. Jsem Nikdo. V mlází schovaný. Mám přezdívku. Tou mne volají. Podle identity křišťálové koule, kterou nosím v srdci. Chrání mne před potopou vod. Stromy nasazují trsy mladých listů. Já jdu dál podle střelky podvědomí.