
Proplétám se spirálou DNA mých vizí. Plní se mi sny. Některé jsou ale oněmělé. Jak rozhodneš Ty. Vděčnost se mě drží jako motýl na rameni. Pan Alzheimer stojí uprostřed cesty a mává na mě. Tak si vezmu prášky – paměť pookřeje. Mám milující ženu, i když občas křičí. Posíláme si večer láskyplné vzkazy přes internet. Přátelé nezapomínají, jsou to moje satelity na dně samoty. Nebo je to všechno jenom fata morgána? Nemyslím.