
Došla sladká voda. Ta z moře, kam dnes mířím, se pít nedá. Nomádi na poušti to znají. Když měchy splasknou a nic nevydají. Pak přítel podsunul mi prázdnou láhev. Tam, kde jsem čekal oporu, pne se náhle úhor. Žízní vážky u totálně vyschlé tůně. Bílé mraky déšť však nepřinesou. Musím vydržet do zítřka, kdy korouhvičky věští ranní průtrž. Bude zase dost i pro mývaly. Na jazyku hostím sucho, spánek utiší mě. Jednou za čas unesu to břímě.