Jsem jen tváří v davu. Kam padá můj stín? Osm miliard stvoření zalidnilo Zemi. I tak jsou moje vlasy spočítány a Boží dlaň zve k odpočinku. Dva roky na mě působily negativní síly – hadi, štíři. Byl jsem zralý k sebevraždě. Začal jsem Tě hledat, ale pokušitel mátl moje kroky. Byl jsem tedy pokřtěn rukou pastora z Ameriky. A Ty jsi ukončil tu drsnou zkoušku. Má víra se začala klikatě pnout. Dnes bojuji s větrnými mlýny, ramena otáčí se jako plachty. V pytlích přesto přibývá dar mouky. Tak znovu žiji tajemstvím tekutého stříbra.