Delta
Při stoupání po točitých schodech padla na mě náhle tíha mých přečetných let. Všechno v těle rozlámané a na duši šrámy. Jako by pýr vyčerpání zahlušil mé radosti. Tak jsem se vyšplhal do patra mrakodrapu. Hlava se přestala točit. Chytil jsem druhý dech. Možná za tím byla pomoc: Nabral jsem do poháru sílu. Země se o kus otočila k Východu. Slunce rozpustilo mou náladu utopence. Dávná vzpomínka na Ardeny potěšila duši. A má řeka do delty se vlila.