Ozařování
Chodím odpočívat do pulzního magnetického solenoidu. Je tam lesní ticho, jen kmitočet mírně přede v hlavě jako bílá kočka. Potkávám tam mikrospánek. A nebo vize o lidech, které znám. Jen ve snových souvislostech. Někdy usnu na hodinu i víc, ozařování se vypne přesně podle časovače. A já spím dál, dokud nedosáhnu bodu probuzení. Zmatený, ale brzy chytím nit. Čelní laloky se obnovují pomalu. Nemoc stojí, bez progrese. O návrat se pokusí Lví hříva.