Slýchám písně, až se srdce chvěje. O bezvýchodné samotě a propastech, bludných příšerách i dracích. Jsou tu mimo prostor, mimo čas. Prásknutí dveřmi značí jejich odchod do pátého rozměru. Marně čekám na andělské zvonky za oknem. Každý den vzdoruji tlaku černé tůně. Těžké bdění je vyváženo odpočinkem na vahách slepé spravedlnosti. Ani já nevidím hvězdy skrz oblačnost a vytrvalý noční déšť - jak rozprostřený příkrov z kašmíru. Ale čekání je zbraň.