Fobie
Nejsou sympatické neprůhledné postavy jak z filmu. Skryté za drobky řádků chatu. To, co padne od stolu... Jednou za tři hodiny. Něco za tím vězí. Trauma z dětství. Introvertní závan sociální fobie. Taky ji mám, jen ne tolik. Je to jako kámen na noze, ztěžuje plynutí proudu. Za paraván se neschováš, prostě zůstáváš však anonymní. Nakonec přeci jen otevřená vrátka. Pocit důvěry a citu. Cena útěchy. Každý máme své radosti i strasti, schované pod pokličkami lebeční kosti. A den se krátí, podzim vystrkuje drápy.