V hlavě mi začaly sněžit vzpomínky. Vrata k nim zavřená uvolnil závan brízy. Dávno ztracené obrazy defilují před očima. Z mlhy vyplouvá třeba přespání v královském parku v belgických Ardenách, ranní koupání v jezírku. Za svítání pustili ze zámku psy, stopl jsem si tedy kamion a odjel do Bruselu. Scény se střídají k mému úžasu. Je to jako svátek. Ale klouzavé Teď přebírá otěže. Přesto jsem potěšen: Matné odrazy zůstaly jako stopy v prašanu - tajemství porušené paměti. A purpurově nejistá budoucnost zase začíná kanout po kapkách.