Pravidelně
Každou neděli a ve středu
napjatý jak struna u houslí
čekám na svou dobrou zprávu
v sedm večer hlídám telefon
Deset let kráčím tunelem
vyprosených požehnání
jako cestovatel se strachem
že poslední exekutor zazvoní
Po životem zažehnuté modlitbě
ve které zní pravidelně motiv
štěstí i bezpečí ohrožené rodiny
házím šipky představ do terče
Neopouští mě má víra dítěte