Člověk
Těším se z kytky na mém stole, právě napodruhé kvete. Spatřuji v ní zázrak stvoření a růstu, přicházím k ní opatrně. Někdo má stěny z rostlin, rutinně vyměňuje hlínu, zalévá, ale zázrak nevidí. Ta duše, jež se skrývá v listech a kořenech, pokaždé mě uchvátí. I člověk je též Boží podstaty, ale nese mnohem složitější tajemství – má v jiném čase svobodu a kompas svědomí.