Jak putuji prostorem
pravidelně únavou ověšený
vidím v neznámých lidech
tváře mých přátel
Když se můj pohled dotkne
jejich očí
v té krátké chvíli
mezi svítáním a rozedněním
tvář jasně poznávám
Pak se její tvar rozplyne
do skutečných rysů
a já jsem zase sám