Okamžik
Ulice je prázdná
jen já a vločky sněhu
V dálce zapadá sluneční kotouč
obrovský jako dýně
Zírám do oranžového světla
sevření v prsou se uvolňuje
nechávám své oči oslnit
tím zářivým roztaveným kovem
který teče po vlasech
a smutek v mém srdci
jako by na okamžik nikdy nebyl
Kam mne zítra Slunce dovedeš?