Šípy
Vzteklí morousové škodí sami sobě
jako mořská ryba Drago se píchají
o své ostré jedovaté ostny
Z úst jim kape hnis jejich ran
a šípy hojně vystřelené
dopadají přímo do srdcí okolo
Ten pohled je smutný jako dávné requiem
ale kdo je bez viny ať se první pomstí
ne nikdo nemůže právem sáhnout po kameni
Ale smí vlastním odpuštěním přikrýt ty rány
s pomocnou rukou podávat i lilii soucitu
pak puknou ty nepoddajné ledy jemnou Láskou
A nastane jiný tyrkysový čas křehkého míru