Milovaný
Měsíc ustupuje magické síly slábnou
je to jako rašení květiny v záhonu
blíží se ráno se svou jarní září
a poutník se raduje z tónů hudby
která mu zní v uších nádherná
jde krajinou všímá si stromů a hor
stvořených coby domov zvířat a lidí
jeho srdce se naplňuje vděčností
a s tímto pocitem uléhá na břehu řeky
příjemně znavený pozoruje plameňáky
je se všemi tvory potichu souznějící