
Když se mlžný jarní opar
ráno líně zvedá z trávy a ze stromů
jako deka jako plášť
Slunce právě vychází
ještě je nízko – mladé tiché
a prozařuje trávu láme se na listech
To je jemná připomínka
Království světla
těkavý a křehký lesk
Jde chodec pozoruje ten přísvit
s mikroskopickou radostí
takhle zní zázrak existence