Nezabiješ
Byly doby
kdy jsem nestál daleko
od sebevraždy
ale okvětní lístky
mých přátel
mne podržely
záchrannou sítí
svých činů a slov
Je psáno: Nezabiješ
Ale má nemoc
mne může přesáhnout
musím se chránit
štítem rozumu i lásky
dát si večer židli
před balkonové dveře
jako podprahové memento
že nemám v noci skočit
Počkám na vyměřený čas