Rašení
Tok času zákrutami plyne
a unáší mne po rýžových polích
vrstvami světa stvoření
Bůh mi pírkem sokola
vdechl život v prostoru
neustálého malebného rašení
V hrudi skrytá malá krůpěj
prosím nerušte mé kruhy
dívám se právě slunci do očí
Tak zrcadla sítnic koncentrují
odpovědi z vířícího větru
který čechrá prameny vlasů
Krásy zneužité nebo vyzdvižené
na hrnčířském kruhu zkoušek
v nitru střelka buzoly
A mladé plavé probuzení