
Prý na skřipci umělého kloubu
nemůžeš se ponořit do milování
marně hledám stopy dávných vizí
Vyznávám ti lásku silou oceánu
raději otevřeš poloslepou bránu
a já mám z tebe už jen střepy
Omlouvám ty ztichlé světy
z rodu lastur nebo ze skla
teď jsou jako prasklá váza
Ve chvílích ducha rozpadu
i mých nahých halucinací
kývneš jenom – oněmělá
Těžká práce pro anděla