Optika
Vloudil se mi do života
podivný optický klam
věci zůstávají nevyřčeny
a já se dívám na svět
camerou obscurou
němého pozdního večera
něco už roste pod kůží
Vybavují se mi věci
které se staly kdysi
jako fosilie vzpomínek
vynést tak napovrch
co ještě nebylo řečeno
ale v modlitbách vyznáno
jako karafa přiznání
Abych nenesl těžký batoh
zbytečně potlačených tajemství
zkouším to poprvé obejít jinak
hlavní roli převzalo čekání
ale nedaří se – jazyk neposlouchá
přestože mám optiku v pořádku
hodinky ukazují k návratu