Tráva se tetelí

před sněhovou bouří

procházím obloukem

z drahého kamene

alabastrový mramor

mi rozšiřuje zornice

utíkat nebudu

soused si zlomil kotník

mé kosti jsou porézní

jako pískovcová skála

procházím obloukem

stále dokola

jsem možná jepice

která přežila svůj den

na veřejích krev beránka

a ruku poraněnou

jak jsem v noci

se svítilnou vyměňoval kabely

dej mi ruku miláčku

na prstu kyslíkovou sondu

nevyspalý odvažuji se modlit

za tebe i za všechny

někdy je to jako rychlovlak

ale pak se vnořím do významů

a přijde vůně nebo skvělý pocit

že jsem naživu a dýchám

tak začal zkřehlý Boží den

přestože ještě bloudím snem