Kroupy
Prší mi na hlavu
kroupy jako tenisáky
ještě že to nejsou skály
zastavte ten déšť
blízkostí a pochopením
jdu svou cestou opatrně
jako po žhavém uhlí bos
Jak hluboko je už příliš?
ale dostávám i dary
nečekané jako kytice růží
V den kdy kroupy přestávají
drak je zpátky ve své sluji
snažím se žít poctivě
ale nenacházím správný grif
stále sedím ve školní lavici
občas ujedu a lituji
srozuměn s nemocí a utrpením
pak dýchám zase čistý vzduch
protknutý mrazem zimy
nebo jenom z ohně dýmem
Který mi voní po pryskyřici
svoboda má Tři světlé strany