Jsem

Pro správný vhled je třeba hloubit studnu ve sklepě. Procházím spolu s ostatními jednorázovými proměnami, které jsou jako blesk. Ruce mi přitom trnou od kopřiv. Vazby nezanikají ani po smrti, někdy jsou naopak ještě silnější. Jako jasný paprsek tím vším prochází láska. Má mnoho podob, některé znám, na jiné vzpomínám. Když vysvitne slunce, je to připomínka jiných světů, kde září pořád a je stále blízko. Utápím se v práci, a když ji nemám, je tu najednou prázdný prostor. Jak se vine má cesta, vznikají básně jako malé kamínky, které mi vypadávají z kapes. Některé jsou průhledné a propouštějí to slunce dál. Žiji jednu velkou Báseň. Nejsem sám, i když někdy cítím nebo potřebuji samotu. Na knihy sedá prach, nahradily je filmy, které sbírám jako borůvky. Jedny jen pobaví, jiné zůstanou v srdci a hloubí studnu. Na obzoru jsou červánky, co mi to jen připomíná? Život mám v druhé půlce, ale stále jsem mladý, dítě ve mně neumřelo. Můj čas má silné výkyvy a proměny, někdy letí jako splašený a někdy se zastaví a připomíná horské pleso. Když přijde změna, těžko si zvykám, i když je dobrá. Zdi vězení poskytují iluzi bezpečí, ale já žiji uprostřed nich i mimo ně, jsem těkavý. Nosím v sobě vzpomínky a procházím se jejich krajem jako polem s mnoha dozrálými klasy. Nade mnou je Bůh, který mi pomáhá udělat další krok nebo mne zachraňuje z náhlých jam. Jsem mu vděčný a často na něj myslím. Láska k mé ženě mi naplňuje žití, když čekám, až přistoupím znovu k prameni. Roste tu mnoho květin a to je dobře. Přátel málo, ale přece. Málo zpráv o ostatních – na televizní noviny se ze zásady nedívám, rozptylovaly by mě – ale jsem pozorný k tomu, co mne potkává, to je zřídlo zkušenosti. Na ulici dlouho zkoumám děti a psy. Považuji lidi za statečné, zvláště ty, kteří berou útrapy jako smysluplnou část svého údělu. Je to tady jedno velké kluziště a já si obouvám brusle jenom občas. Někdy se ptám, někdy si odpovídám. Někdy se dívám bez jediné myšlenky na modrou oblohu a pozoruji pomalu plynoucí mraky. Jsem. Toto je zpráva z ponorky.Jsem