Když se narodilo Klubíčko
bylo nepopsané jako bílý papirus
a potřebovalo něhu
jako květina vláhu
bylo křehké
jako skleněná kulička
s duhovou aurou
a očekávalo dobré věci
Klubíčko bylo závislé na těch
kteří si ho tak toužebně přáli
protože jejich prázdnota byla veliká
nemohlo utéci zpět do ráje
i když se málem udusilo při těžkém porodu
to první jizva mu zdobí krk
Zemřít strašnou smrtí odmítnutí
nebo se nechat použít bezbranné
neviditelně pro okolí
nevědomě pro ty zvláštní rodiče
i pro ně samotné
takový je osud
který si Klubíčko nevybralo vybralo
zatímco ve spánku mívá sen o dvou kamenech
které je drtí
Nechat se tolik chválit nejbližšími
takové potvrzení sebe sama
si Klubíčko jistě nepřálo
ale co jiného mu mohli nabídnout
když bylo těžké ho bezvýhradně milovat
snažili se
se všemi svými chybami i talenty
rodiče
Vychovávali Klubíčko pro sebe
přestože nepatřilo jim ale životu
o samotě bývalo smutné
neznalo pravé Já uvnitř
bálo se samoty
a současně je přitahovala ta hlubina
ale chtělo být s nimi a podat výkon
který si přáli
ti všemocní vševědoucí
nesmělo plakat nebo mít vztek
závislé
Vyrostlo trochu Klubíčko
přálo si zemřít
protože říkali jak ho mají rádi
a ta slova mu zněla nabubřele
točila se okolo jeho hlavy
mátla pocity které bolely
a ono nechtělo bolest opuštění
v sobě
jeho potřeba lásky
kvůli jizvě na krku
neznala hranic
a vrstevníci nevěděli
Dlouhá je cesta která Klubíčko čeká
plná kamenů a bloudění
zraněné dívá se modrýma očima
do studny oblohy
na Měsíc k ránu
který mlčí
a je pro ně krásný i zrůdný
Klubíčko se nakonec před sebou
nebude moci skrýt
(C) 2005