Naši mrtví
Jdu přes park
a v tom mrazu
když všude leží jinovatka
a pára jde od úst
stojí u trávníku starý muž
zachumlaný opírá se o hůl
dívá se upřeně dolů na trávu a volá:
„Vávro, kde jsi? No tak, Vávro, vylez!“
Někteří hledáme své mrtvé pod zemí
někteří nad mraky
někteří u Světla
a k některým přicházejí na čas sami
z tajemné dálky
očištění
a laskaví