
Rostliny stojí na svých kořenech
raší a neptají se po smyslu
naplňují smysl beze slova
a pokorně se navracejí do matky země
když včelám odevzdaly z květů med
Naše kořeny jsou neviditelné
ale o to pevnější a dávné
tajemné předivo vztahů jak světýlek
semínka víry svědomí a naděje
jako do výšek kmene naroubované růže