Svou loď vedu na moře
Jedna láska končí
tak rozpačitě
ještě se ani nemohla narodit
možná prenatální období
bolí méně
ale i tak vzpomínka krouží
jako holubice nad střechami vědomí
dlouhý je den samoty
ten první
tak sbírám odvahu
pocítit smutek
nezvednout telefon
neprodlužit agónii
odvazuji kotevní lano
a svou loď vedu na moře