Hvězdné nebe nade mnou
Jako tichý potok
protéká mým štěstím vděčnost
že jsi zahnal
skřety
i harpyje
a svoboda Tebou darovaná
je jako kultovní vlajka
A malý chlapec
kterému jsi setřel slzy z tváří
si hraje s motýlem kultury
jako tenkrát
když ještě Slunce tančilo mezi květinami
I ten Stín
který ho nutil sténat
už oheň spálil
jako když křišťál otevře oči
Jeho niterné vzpomínky
už vybírají z mnohosti jedinou niť
a pohled je čirý laskavý
Naděje v kterou doufal
jako v poslední plamen
na srázu ohniště
přišla v bílém přišla beze strachu
A „hvězdné nebe nade mnou…“