Je mi jako bych

na něco důležitého zapomněl

zapomněl jsem na zimu

na mráz

a na bolest

všechno je to nadále přítomno

v ponorné řece

mých nevědomých vzpomínek

ale vytoužená chvíle odpočinku

má na mozaice kaz

dlouhý je den

bez minulosti

přítomnost má malý ponor

a horory v kině běží

plné je hlediště

Dva konce provazu znovu navázat

bez uzlů bez svaru bez kovu

vzpomínky propojit

čistý kyslík znovu dýchat

to je úkol

který mou řeku překvapil

jako světlo můru

Nová dovednost na novém kameni

v řadě přes řeku

kde každý se viklá jiným směrem

nebo chybějící Střed?