
Zimní pohádka
Je to zimopád
červená obloha se třpytí
jezerní rackové přelétají nad hladinou
labutě proplouvají kolem
z komínu jde dým
sním...
sním...?
Snáší se soumrak
na obloze září hedvábný měsíc
děti se brouzdají fantazií
rostliny tiše stojí
jaký je to super pocit
sním...
sním...?
Tak přetiše a mírumilovně
pokojně a blaženě
vznáší se kousek kouzla ve vzduchu
jaký je to opravdu velkolepý pohled
ta scéna bere dech
sny světa se tu vejdou do dlaně
Oheň poklidně praská
trochu toho a trochu onoho
zvuk radostného smíchu se mihne kolem
něžný déšť mi padá do tváře
jaké výjimečné místo
a sen dítěte
je naděje všech nadějí člověka
Je to celé tak překrásné
jako by někdo namaloval na oblohu krajinomalbu
hory se pnou výše
malé dívky radostí křičí a pláčou
můj svět se otáčí a otáčí a otáčí
neuvěřitelné jako film
sním...
sním...?
Oh - je to blaženost