V 18.století dovezli otrokáři do Ameriky přes milión otroků. A to mnohem větší část zemřela po cestě. Tím se odstartovalo násilí Američanů vůči ostatním národům, zpočátku vůči Indiánům. Těch přišlo o život okolo 100 miliónů, což se dá nazvat bez nadsázky genocidou. Válčilo se o jejich území, na které měli ovšem Indiáni vydržené právo. Střety pokračovaly, nepřítelem se stali Španělé, kolonisté a vzbouření otroci. Anektovaly se Florida, Mexiko, Peru, Panamská šíje, Nikaragua a další. Ve válkách vedených USA tenkrát šlo o prosazení vlivu a zajištění „svobodného“ obchodu. Tedy obchodu kontrolovaného Američany. Násilí bylo schvalováno senátem a americkým prezidentem.

    Invaze a vojenské i zpravodajské intervence USA vůči jiným státům pokračovaly a byly jich desítky. Vždy šlo o nastolení nebo udržení amerického vlivu a obchodního odbytiště nebo zdroje surovin v daných státech.

    USA se zapojilo do první i druhé světové války, nejprve výnosným prodejem zbraní a poté i přímou invazí. Američtí magnáti si brousili zuby také na Rusko podporováním občanské války, kdy doufali, že země upadne do chaosu a podřídí se jim. Tento plán jim ovšem nevyšel, i když za cenu vzniku rudého nebezpečí.

    V roce 1945, po zavedení vlivu USA nad částí Evropy poražením Hitlera, byly svrženy dvě atomové bomby na Japonsko. Zemřelo okolo půl miliónu civilistů, žen a dětí. A to jen kvůli zastrašení nového nepřítele. Ještě dlouho po výbuchu se objevovaly nemoci z ozáření a další úmrtí. Tento nehumánní zásah proti Japoncům vešel do historie jako velmi odstrašující případ.

    Mnozí nacisté a váleční zločinci spolupracovali po válce s USA a nebyli souzeni, naopak zastávali vysoké pozice například v NATO, a nacističtí vědci pro ně vyvíjeli biologické zbraně. Byla sestřelena řada amerických špionážních letounů po celém světě a nastala studená válka proti SSSR a východnímu bloku. Vznikl americký plán rozpoutání třetí světové války se Sovětským svazem: Amerika utratila v boji proti režimu SSSR 13 biliónů dolarů. Jen velké úsilí sovětských občanů a vědců vytvořilo v Americe strach z vojenské odpovědi, ale za cenu totalitního režimu, a pokračovala pouze studená válka.

    Američané vojensky kontrolovali volby v řadě států tak, aby bylo zajištěno pro-americké vedení.

    V letech 1965-1973 se konala válečná agrese vůči Vietnamu. Bylo zabito čtvrt miliónu dětí a trojnásobek zraněn nebo zmrzačen. Obrovské množství bomb zasáhlo Vietnam. Hlásily se ztráty čtyř miliónů civilistů a jednoho miliónu vojáků. Byla opakovaně porušována Ženevská úmluva z roku 1949 a projevovala se extrémní krutost na obou stranách. Padlo také 60 000 amerických vojáků, jejich průměrný věk byl 19 let. A další se museli po konfliktu psychicky léčit nebo spáchali sebevraždu, nedokázali unést svou vlastní národní krutost v této válce.

    Následovaly další americké intervence: Uruguay, Zaire, Portugalsko, Kypr, Maroko, Austrálie, Kambodža, Angola, Irák, Kolumbie, Venezuela, převrat v Gruzii. Dá se tu opravdu hovořit o americkém exportu války. Na území USA se prakticky nikdy nebojovalo. Amerika prohlásila, že bude prosazovat své zájmy tam, kde to bude potřeba. Stala se mezinárodním vojenským arbitrem.

    Sice pomáhá řešit nebezpečné situace ve světě ve spolupráci s OSN a NATO, ovšem v duchu svých zájmů. Nese si bílé i černé znamení.