Tato věc jest od počátku. Jedná se o popisování veřejných ploch a malbu na ně. Už pračlověk kreslil na zdi jeskyně zvířata, aby převzal jejich sílu a měl úspěšný lov. Ve starém Řecku a Římě to byly hlavně vyškrábané hanlivé nápisy, vyznání lásky a fresky. Pokračovalo se s nimi ve středověku, až pak nastoupilo v New Yorku novověké protestní hnutí Hip hop, spojené s příslušnou hudbou, a objevili se mladí sprejeři.

    Tak jako děti mají svou rovinu blízko u země a své značky, kterých si vysocí dospělí příliš nevšímají, tak mají sprejeři své plochy na odlehlých zdech a v podchodech. Společnost je nepřijala a oni nepřijali ji. Nechtěli nebo nemohli vystudovat malířství na oficiálních školách, tak zanechávají svou stopu anonymně na zdech. Někdy jsou to skutečná umělecká díla, kultura sama pro sebe. Tak se projevuje underground v našem každodenním životě. Jména kapel nebo těžko dešifrovatelné nápisy, tváře a obrazy, to je Graffiti. Autoři je zanechávají na své cestě do školy nebo do práce a každý den kolem nich procházejí a zdraví se s těmito svými otisky.

    Aby se dal prostor i spejerům, začaly se pořádat oficiální soutěže v Graffiti, ale stále zůstává hodně těch, kteří se nechtějí účastnit, raději zůstávají v anonymitě. Naopak někteří objíždějí festivaly a nabízejí svoje díla jako obrazy coby součást kulturních akcí.

    Když někoho chytí policie, jak maluje po veřejných zdech, dostane vysokou pokutu nebo mu je uložena povinnost malbu ředidlem odstranit. Existují i celé firmy, které se zabývají odstraňováním Graffiti vysokotlakým nanesením nové omítky, majitel prostranství si je může objednat, ale jejich služby jsou drahé, tyto firmy jsou přetížené prací a vyčištění není stoprocentní.

    Stále dorůstá nová a nová generace sprejerů. Jsou negativně zaměřeni, stejně jako hudba, kterou poslouchají. Vytvářejí protest a dávají jej najevo. Jejich díla nesou démonické prvky a svědčí o zraněných polapených duších, které nestojí o záchranu. Tvořivost se rozvíjí hlavně v období dospívání a potřebuje ventil, kde by se uplatnila, a to i v přetechnizované společnosti.

    Například na jedné hlavní třídě se objevil anglický nápis „Nenávidím sám sebe a chci zemřít.“ Na zdi kostela pak sdělení „Svoboda je porušována vámi vámi.“ Undergroundový ráz těchto otisků nám sděluje, že se málo staráme o nastupující generace a dáváme jim příliš úzký životní prostor k sebevyjádření a k tvorbě. To už nejsou jeskynní malby zvířat pro dobrý lov, ale volání o pomoc. Represe tu není na místě, spíše celoplošná společenská příležitost pro mladé, kteří se cítí být obětí systému a často jí také jsou. Zanechávají nám alespoň němý vzkaz ve formě Graffiti.

    Je to informace o neúplných rodinách, kde jeden z rodičů posílá z nedostupné dálky jen výživné nebo ani to ne, o nedostatku lásky a kladného přijetí sebe sama, o absenci možností vzdělání a uplatnění, o rostoucích cenách, o neutěšené situaci ve světě i u nás, o alkoholu a drogách, o nezájmu odpovědných úředníků a hlavně o bolesti v nadaných mladých srdcích, z toho všeho plynoucí.

    Určitou kompenzací jsou poměrně nedávno vzniklé sociální sítě a možnost vyjádřit se tam, webové stránky sdružují zájmové i věkové skupiny a vytvářejí náhradní prostor pro všechny. Částečně to platí i pro děti ulice, které se mohou takto zapojit a publikovat tam i své elektronické Graffiti. Ale z podchodů a zdí reálaného světa asi hned tak nezmizí.