Je to jeden z operátorů kvantové fyziky, něco víc než integrál. Ale to není tak důležité. Mládež nosí trička s nápisem E=mc2 a Einsteina s vyplazeným jazykem, jeho nejznámější fotku. Tento vzorec vedl k výrobě jaderných reaktorů, umožnil jejich vývoj a konstrukci. Je v něm určeno, jak velká síla se v atomech ukrývá. Na základě nových poznatků se v minulém století rozvinula i elektronika.

    Například do počítače se ukládá naše aura, když s ním pracujeme, protože je tvořen milióny citlivých polovodičů.

    Atomy se ve svém neustálém pohybu řídí počtem pravděpodobnosti, ne jen jednoduchou rovnicí. Samotné obíhající částice jsou maličké a existuje mezi nimi rozsáhlý prázdný prostor. Hmota je vlastně velmi řídká.

    Bylo psáno, že kdyby Prozřetelnost nesytila náš svět (a celý vesmír) neustále svou silou, obrátilo by se všechno v prach. Ano, zmizel by tento prázdný prostor plný energie a všechno, co známe, by se zmenšilo a změnilo v těžkou substanci, jaká se dá najít v černých dírách. Zhroutil by se čas, ve kterém se můžeme vyvíjet, dělat chyby, napravovat je, učit se a zdokonalovat.

    Bez neustálého působení Pána a dárce života by nebyly květiny, stromy, řeky a moře, Měsíc a Slunce, hvězdy, ani zvířata a my.

    Dlouho fyzikové zkoumali vztahy v mikrokosmu, až zjistili, že se tam občas mihne jakýsi skřítek, který popostrčí částice sem nebo tam. Že hmota jako taková je oživená a má svou inteligenci.

    A to už na nejnižší úrovni. Pro nás z ní byl stvořen krásný svět, i vědci pomalu přestávají mít pochyb o ruce Tvůrce. Co teprve ten svět neviditelný: jak dole, tak i nahoře. Jsme na jedné lodi.

    Radujme se z nádherné přírody a z díla lidských rukou, je-li dobré. Dostali jsme je do vínku, na základě malého vzniká velké, z jednotlivých tónů akord.

    Je nám věnována i svoboda myšlení a konání. Jde o veliký dar, můžeme jej ocenit jen postupně a částečně. Malujeme, skládáme, píšeme, žijeme. Ale také vedeme války, půlka světa trpí hladem, vytváříme skleníkový efekt a ozónovou díru, spousta lidí se začíná zabývat magií, která není povolena. Naše Země to všechno cítí a bouří se.

    Ale svoboda nám dává volnost a příležitost k dobru, je to neustálé rozhodování, neustálá volba v našem běžném životě. Zkusme do něj vnést pozitivní prvek, rozhodujme se většinou správně, i když se to někdy pozná až zpětně. Dostali jsme s ní zároveň i svědomí. Dá se přeslechnout a nebo nechat promluvit. Je jako kompas, který nás má vést. Jeho střelka ukazuje přesně, protože vychází z boží částečky v nás, tu má každý člověk v hrudi, každý živý tvor. Přivoňme k lilii a k růži, stále více z nás tak činí už teď, v tento okamžik. To je náš Hamiltonián.