Někdo na nás zvoní, a když otevřeme dveře, stojí tam dvě postarší dámy. Nevíme ani, jak se dostali do domu, když byl zamčený, vždycky se objeví rovnou přede dveřmi. A ptají se nás: „Dobrý den, my děláme takový průzkum, jak hodnotíte dnešní dobu?“ Mluví slušně a chodí vždycky ve dvou. Shodneme se s nimi na tom, že doba je špatná, velmi špatná. To ale byla vždy, stejnou odpověď bychom dostali i ve středověku nebo před sto lety.

    „Nechcete si o tom popovídat více?“ zvou se k nám do bytu. Když je pustíme a usedneme, nenápadně se dostáváme v hovoru na bibli a na skutky apoštolů, vytržené z kontextu a ukazující, že bychom se měli začít bát. Strach stmeluje ustrašené, a my máme slabší osobnost, zatoužíme tedy patřit do nějakého sdružení, které nám nabídne ochranu a nauku, návod na život.

    Abychom do něj mohli patřit, je třeba zachovávat různá pravidla, například nejíst krvavé pokrmy nebo nepřijímat transfúzi krve. Pak jsme bezpečně v ohrádce a špatný okolní svět nám nemůže ublížit. Začínáme číst interní věstník, abychom se lépe zařadili, jezdit na sjezdy a očekávat na nich společně konec světa. Když se nic neděje, vyhlásí se planý poplach a sjezd se přesune na pozdější dobu. Teď už jsme součástí takřka vojensky strukturované hierarchie, vedené chytrými hlavami a bojem o moc, jako to poslední nejmenší kolečko v hodinkách.

    Procházíme řadou školení: jak máme chodit ve dvou po ulicích nebo po bytech a verbovat další duše do ohrádky. Protože když jsou mimo naši tlupu, znejisťuje nás to a chtěli bychom, aby do ní patřil celý okolní svět. Ten bez výjimky podléhá božímu nepříteli a vede do zkázy.

    Naši příbuzní a známí nás nechtějí následovat, tak se s nimi prostě přestaneme stýkat. Nebudeme slavit Vánoce, odevzdáme svůj majetek obci. Už nepřemýšlíme o tom, že transfúze nám může jednou zachránit život, ten přece není tak důležitý, jako dodržování oněch pravidel.

    Pečlivě vyňaté pasáže z náboženských textů semelou postupně naše přesvědčení na prach a my se podřídíme. Scházíme se s ostatními v ohrádce a jsme zachráněni. Není zde dobré projevovat vlastní názor, ten odporuje nauce.

    Takto by to mohlo vypadat, kdyby jste přistoupili na úvodní otázku a pozvali dvojici do svého bytu. Je třeba vyhnout se diskuzím a poslat ji o dům dál.

    I když máte problémy nebo jste hodně sami, ohrádka to nevyřeší, jen odsune do pozadí. Nedejte se polapit sektou. Zkoumejte zdravým rozumem to, co prožíváte. Sbírejte vlastní zkušenosti a poznatky, buďte za ně vděčni. A třeba k vám jednou přijde krásná vůně a pozve vás do svobodného společenství, které respektuje osobní pohled, není dogmatické a přesto vám nabídne takové učení, které pomůže, poradí a které vás povede dál. Cesta je ovšem úzká, jen jediný je pravý.